Jan Zahradníček (1905 – 1960) je jedním z nejvýznamnějších českých katolických básníků, kteří jsou spolu s Janem Čepem (1902 – 1974), Jakubem Demlem, Jaroslavem Durychem, Bohuslavem Rynkem a dalšími ctiteli kultu Panny Marie Lasalettské.

Zahradníčkova literatura se vyznačuje katolickým podtextem a vždy směřuje k nejvyšší hodnotě, kterou je Bůh. Ve svých dílech dochází k poznání, že životní plnost lze nalézt pouze ve společenství všech a všeho, co Bůh stvořil. Zahradníčkova tvorba má mnoho základních znaků; mezi ty nejdůležitější patří sepětí světa mrtvých se světem živých,

 vnímání současné podoby světa, konkrétního člověka a národa. Své životní pocity, názory a postoje shromáždil roku 1947 v básnické sbírce La Saletta (místo zjevení Panny Marie ve Francii). Tato sbírka má 6 zpěvů a jsou z ní zřejmé všechny stavy, kterými básník za svého života prošel. S jeho vztahem k národu se můžeme setkat například v básnických sbírkách z válečných let Korouhve (1940), Stará Země (1946), Svatý Václav (1946). V Zahradníčkově tvorbě se často objevují postavy českých patronů, a právě z tohoto důvodu mají jeho díla často charakter modlitby.