oci

Liberman Jacob: Dobrý zrak bez brýlí

http://www.celostnimedicina.cz/
OČI = CVIČENÍ ZRAKU PRO ZDRAVOU DLOUHOVĚKOST
05.09.2005
    Před léty, když jsem byl na vojně, jsem si přes inzerát zakoupil návod na zlepšení zraku cvičením. Bylo to pár špatně čitelných oxeroxovaných papírů ve slovenštině. Nadšení pro cvičení mne brzy opustilo, ale návod jsem přepsal a rozšířil po celých kasárnách. Myslím si, že by nikdo neměl vydělávat na cizím neštěstí (v tomto případě na lidech s problémy se slabým zrakem). Vzhledem k anatomii a principu funkce lidského oka je minimálně základ onoho návodu správný, a tak si Vám to - podle mého názoru podstatné - dovolím předložit.

Něco málo teorie: Autor původního návodu H. Benjamin trpěl od dětství stále se zhoršující krátkozrakostí a již ve svých 27 letech se musel vzdát práce, neboť mu již nejsilnější možné brýle (-20,5 dioptrie) nestačily. Dále popisovaná cvičení prováděl spolu s dodržováním životosprávy tak, že měl po 2,5 letech zrak téměř normální a nošení brýlí se zbavil navždy. Popis jeho metod vyšel v Anglii za 44 let ve 13 vydáních. Je samozřejmé, že cvičit je potřeba s jistou houževnatostí a s důvěrou v jejich účinnost. Bezmyšlenkovité cvičení prakticky nemá cenu. Při každém cviku si uvědomujte, že chcete dosáhnout zdravého zraku! Všechny cviky se provádí bez brýlí. Pokud ještě brýle nenosíte trvale, sundavejte je co nejčastěji a procvičujte svůj zrak např. při chůzi do zaměstnání, na procházce, v přírodě apod. Po několika dnech budete pociťovat zlepšení.
Používání brýlí - jakýchsi "očních berliček" - a jejich trvalé nošení zhoršuje zrak tím, že zabraňuje volnému přirozenému pohybu očí a nutí je ke strnulosti díváním se pouze v mezích brýlí. Brýle také brání přístupu přímého slunečního záření k oku. Všechny tyto okolnosti vedou k stuhnutí očních svalů a čočky, nedaří se žádné pokusy o zlepšení a takový člověk sahá vždy po několika letech po stále silnějších brýlích. Stejně špatný vliv na oči má i nadbytečné používání umělého světla a mnoho televize (např. i práce s počítačem).

Životospráva: na známém výroku "Všechny nemoci jsou z jídla!" je skutečně hodně pravdy. Bez naší současné stravy bychom netrpěli tzv. civilizačními nemocemi - např. dnou, diabetem (cukrovkou), kardiovaskulárními nemocemi apod. Úprava životosprávy v tomto případě znamená omezení rafinovaného (bílého) cukru, bílého pečiva a masa. Je vhodné zvýšit podíl celozrnné a zeleninové stravy, částečně surové.

(Poznámka od dr. Šafránka: Všechny nemoci jsou obrazem nedokonalostí naší duševní výbavy - viz např. článek
Karmická medicína 9 - Nerovnováha neurovegetativního systému = příčina většiny nemocí = v nedokonalostech naší Duše je kořen všech nemocí = a od naší psychiky se následně odvíjí i náš jídelníček, který nás samozřejmě také dokáže poškodit ...)

Níže uváděná cvičení jsou vhodná pro uvolňování napnutých a strnulých svalů očí a jejich okolí. Svaly očí jsou ztuhlé u všech lidí s vadným zrakem. Těmito cvičeními se opět stanou pružnými a poddajnějšími, budou se pohybovat a přizpůsobovat mnohem volněji, což bude mít za následek urychlení návratu k normálnímu vidění. Cvičení by se měla provádět v pohodlné pozici, pravidelně každý den 4-5 minut. Věřím, že zlepšení, které bude následovat, Vám bude dostatečnou kompenzací za tento "ztracený" čas.

1. Pohyby očima nahoru a dolů
Hlavu držte v klidu a důkladně se uvolněte. Očima pohybujte směrem nahoru (co nejvíce), potom zase co nejníže dolů, vždy tak, aby bylo ve svalech očí cítit určité napětí. Opakujte 6x.
Pohyby očí jsou pomalé a pravidelné. Cvičení provádějte bez námahy a používejte co nejméně síly. Po několika pohybech zavřete oči a nechte je několik sekund, aby si odpočinuly. Když si takto oční svaly uvolníte, budete se schopni podívat výš nahoru i níž dolů než předtím.

Variace se zavřenýma očima
Ten samý cvik provádějte se zavřenýma očima. Nejen že si tím procvičíte oční svaly, ale dojde zároveň i k masáži oční bulvy.

2. Pohyby očima do stran
Očima pohybujeme nejprve silně do prava, potom silně do leva. Na každou stranu tak daleko, jak to bude možné. Nenásilně alespoň 6x. Několik sekund si se zavřenýma očima odpočiňte. Podobně jako v předchozím cvičení se svaly uvolní a budete vidět více do stran. Opakujte 2-3x. Ten samý cvik provádějte i se zavřenýma očima!

Kombinace obou těchto cviků
Očima opisujte do prostoru před sebou velké písmeno "H". Podobně jako v předchozích případech se oči uvolní a budete vidět více do stran. Opakujte 2-3x.

3. Pohyby očima po úhlopříčkách
Podívejte se silně vpravo nahoru, potom vlevo dolů, vlevo nahoru a vpravo dolů. Zavřete oči a nechte je 3-4 sekundy odpočinout. Několikrát opakujte!

Kombinace všech 3 cviků
Očima opisujte do prostoru před sebou velká písmena "A" a "K"!

4. Kroužení očima
Podívejte se silně nahoru a potom očima opisujte co možná největší kruhy směrem doprava, dolů, doleva a zpět nahoru. Opakujte 4x. Stejný cvik opakujte opačným směrem. Nechte oči odpočinout a proveďte celé cvičení znovu, tentokrát se zavřenýma očima!

5. Cvičení akomodace (zaostřování) oční čočky
Domnívám se, že toto je stěžejní cvičení celého procesu zlepšování zraku! Před oči si dejte ukazovák na vzdálenost asi 20-30 cm, tak blízko, dokud jej budete vidět ostře. Postavte se před nějaký předmět vzdálený minimálně 5 metrů. Svůj zrak zaostřete na prst a hned nato na vzdálený předmět. Opakujte 10x. Na 3-4 sekundy oči zavřete oči a nechte je odpočinout. Celý postup opakujte 2-3x.
Celé cvičení provádějte dost rychle, ale důkladně, vždy s dokončenou akomodací, aby si oční čočka a oční bulva na tuto činnost zvykaly. Toto cvičení provádějte co nejčastěji, můžete i při chůzi!

Další cvičení a pomůcky:

Sluneční svit
Cena slunečního svitu je ve všech případech vadného zraku značná a je jen třeba doporučit všem lidem se špatným zrakem, aby slunečních paprsků dopřávali svým očím co nejvíce. Nejlepší způsob je ten, že zavřete oči, vystavíte je proti slunci a hlavou budete mírně pohybovat ze strany na stranu. Tak budou sluneční paprsky dopadat na všechna místa oka rovnoměrně. Kdykoli je to možné, provádějte toto cvičení 10 minut - 3x denně. Díky tomuto cvičení se oči dobře prokrví a uvolní se svaly i nervy. Je samozřejmé, že i toto cvičení se provádí bez brýlí.

Studená voda
Studená voda je další efektivní prostředek k uvolňování očí a okolních tkání. Nakloňte se nad umyvadlo (vanu), ponořte ruce do vody, naberte vodu do dlaní a rázně ji šplíchejte do zavřených očí. Opakujte 20x. Toto cvičení velmi osvěžuje oči. Je to dobrý prostředek vždy, když cítíte, že máte oči unavené, nejlépe však minimálně 3x denně. Důležité je, aby voda byla studená, nikoli vlažná!

Čtení
Čtení je jedním z nejlepších prostředků pro udržení zdravých očí a nikdy nemůže způsobovat vadný zrak. Není podstatné, jaké množství textu se čte, pouze na tom, aby byly oči po celou dobu uvolněné. Začněte číst bez brýlí ze vzdálenosti, která Vám nejvíce vyhovuje. V případě extrémní krátkozrakosti bude tato vzdálenost možná tak malá, že budete muset zprvu číst pouze jedním okem. Jakmile pocítíte únavu (očí), přestaňte číst a na 1-2 sekundy oči zavřete. Poté se znovu vraťte ke čtění. Po celou dobu pravidelně a často mrkejte. Pokud máte jedno oko slabší, čtěte s ním častěji.

SHRNUTÍ: Princip zlepšení zraku je tak trochu podobný kulturistickému tréninku, není však možné aplikovat stejná pravidla. U těchto cvičení jde o zlepšení prokrvení očí a okolních tkání, relaxaci a současně i posílení okohybných svalů. Posílení okohybných svalů bude mít za následek lepší schopnost akomodace (zaostřování).
Celé cvičení je vhodné provádět pouze s vynaložením minimálního úsilí - oči se brzy unaví. Budu rád, když se případní zájemci o zlepšení zraku později ozvou a podělí se svými zkušenostmi.

Pro potřeby www.celostnimedicina.cz upravil Dr. Šafránek

Originální článek - http://musculus.cz/kulturistika1/phprs/view.php?cisloclanku=2002100614 autor - Libor Diviš
Jak proti myšlení
27.12.2005

V buddhistické psychologii je návyk myslet považován za hlavní překážku dosažení osvícení, protože když je naše pozornost zaměstnána myšlením, neprožíváme skutečnost. Myšlenky nás odvádějí od současného místa a okamžiku do minulosti, budoucnosti a představ - což jsou všechno oblasti nereálna.

Na praktické úrovni jsou myšlenky hlavním zdrojem pocitů úzkosti, viny, strachu a smutku - emocí, které jsou pravděpodobně překážkami v léčení a určitě příčinou velké sklíčenosti. Myšlení nedokážeme zastavit, kromě snad lidí na vysoké duchovní úrovni, ale je možné odvést od něj pozornost. Jedna z možností, jak to udělat, je soustředit se místo toho na tělesné vjemy.

Podle buddhistického učení je naší velkou výhodou, že máme těla, protože jsou ukotvena zde a nyní, zatímco naše mysl se zabývá minulostí a budoucností. Kdykoliv věnujeme pozornost vjemům svého těla, je naše pozornost zaměřena na přítomnou skutečnost.
Existuje jednoduché RELAXAČNÍ CVIČENÍ před usnutím, založené na střídavém napínání a uvolňování skupin svalů po celém těle. Důvod, proč napomáhá navodit spánek, když máme příliš aktivní mysl, je, že odvádí pozornost od myšlení a uzemňuje ji ve zde a nyní.

Dalším užitečným ohniskem soustředění je SOUSTŘEDĚNÍ NA DECH. Dech je nejpřirozenějším předmětem meditace a celkově mnohem bezpečnějším ohniskem soustředění než myšlení. Pokud zjistíte, že máte rušivé myšlenky, pokuste se místo snahy zastavit je prostě přenést svou pozornost na dech.
Vedle odvedení pozornosti od myšlení obecně existuje jiná strategie jak zvládat nežádoucí myšlenky: obrátit pozornost na jejich opak. Pokud vás ničí stále se vracející úzkostné myšlenky na to, že dostanete rakovinu, přemýšlejte o tom, jak váš imunitní systém trvale odstraňuje abnormální buňky. Nebo když jíte brokolici nebo pijete zelený čaj nebo si berete antioxidační doplňky ke stravě, přemýšlejte o tom, jak si posilujete obranný systém těla proti rakovině. Protichůdné myšlenky se vzájemně vyruší.

Metodou rušící návyk myslet je MEDITACE. V zásadě se jedná o řízenou koncentraci. Když sedíte a snažíte se ohnisko soustředění udržet na určitém objektu - dechu, tělesných vjemech, vizuálních představách -, naučíte se ovládat pozornost a držet ji na jednom místě. Meditační praxe je jednoduchá i obtížná zároveň: jednoduchá, protože se jedná pouze o metodu jak udržet soustředěnou pozornost, obtížná, protože je třeba změnit celoživotní návyk nechat mysl bloudit tam, kde chce, zvlášť v myšlenkách.
I když se naučíte půl hodiny nehnutě sedět a po většinu času udržet pozornost na vybraném objektu meditace, nemusíte být schopni toto úspěšné uklidnění a soustředění přenést do zbytku života. Skutečným cílem meditační praxe je však činit to trvale. Praktikovat meditaci ve všech svých činnostech, které ve světě provádíte. I když nejste připraveni takový trénink podniknout, můžete začít tím, že se pokusíte přesunout pozornost na tělo nebo dech, kdykoliv si na to vzpomenete, zvlášť když si všimnete, že vás vaše mysl nekonečným fascinujícím procesem myšlení zavádí pryč od zde a nyní.
zdroj: Dr. Weil - Spontánní vyléčení

Řízené dýchání a zdravá dlouhověkost
07.06.2004


"to jsem si oddechl"
"strachy jsem ani nedýchal"

V některých ustálených slovních spojeních náš mateřský jazyk nabízí více moudrosti než by se na první pohled zdálo.
Již kdysi pradávno si lidé uvědomovali souvislost mezi stresem a dýcháním.
Jógíni-zakladatelé a pradávní experimentátoři Východu již dávno před počátkem našeho letopočtu rozpracovali tuto znalost do nejmenších podrobností.

To nejcennější co se nám skrze vědomé řízení dechu nabízí: významné zlepšení periferního prokrvení. Naše srdce je sice obdivuhodné čerpadlo ale ve své funkci má jednu významnou slabinu - minimální schopnost nasávat krev. Tlak za tímto čerpadlem by sice stačil na kvalitní prokrvení, kdyby cirkulace v mnoha místech našeho těla nevázla pro malý odtok krve z zpět k srdci. Navíc si musíme uvědomit že s potřebnou výživou k buňce nedorazí samotná krev, ale pouze její mimocévní filtrát -tkáňový mok.
A právě maximální nádech a maximální výdech dokáže návrat krve velmi významně zlepšit a tím i zkvalitnit nejen přísun výživy k buňkám ale i odbavování produktů metabolismu i odplavování odpadových látek od buněk pryč - k vylučovacím orgánúm.
Kdykoliv si vzpomeneme a provedem maximální nádech a výdech bude se většině buněk ve vašem lépe dařit než pokud dýcháme jen pomocí automatického dýchání - to je - ponecháno samo sobě - mnohem méně intenzivní a jak již bylo v úvodu článku upozorněno, je dále oslabováno vlivem mnohdy nadměrné duševní činnosti.
Čím více se staráme, snažíme, myslíme, čím pozorněji zevní viditelný svět pozorujeme - tím povrchnější je náš dech.
Naštěstí dýchání nemusíme ponechat jen onomu automatu sídlícímu v prodloužené míše ale můžeme nádech a výdech VĚDOMĚ PODPOŘIT.

Krátké odbočení :
Pokud se vám v rámci povídání o hlubokém nádechu a výdechu bude vybavovat takzvané holotropní dýchání, tak bohužel - to není to pravé ořechové.
Pro toho kdo neví, co je holotropní dýchání - je to také hluboké dýchání s co největší frekvencí nádechu a výdechu provozované tak dlouho dokud neupadnete do změněných stavů mysli. V nich se může vybavit mnohé co se dosud pečlivě skrývalo ve vašem podvědomí. Což by mohlo být velmi užitečné pro očistu naší Duše, kdyby to nemělo závažné chyby. Občas se vám může sice někdo snažit namluvit že "efektu" holotropního dýchání je dosaženo pomocí zlepšeného prokrvení mozku ale nemá pravdu - buď ji nezná a nebo ji zatajuje za účelem verbování nových adeptů tohoto zpravidla klientem dobře zaplaceného "zážitku". Ve skutečnosti vlivem vysoké frekvence dechu postupně vydýcháte z krve významnou část kysličníku uhličitého (CO2), který v ní stabilizuje hodnotu acidobazické rovnováhy. Pokud krev přijde o nadměrnou část CO2 upadne organismus do takzvané "respirační alkalozy" neboli převládnou zásadité složky a tělo je v podstatě vystaveno metabolické otravě. Účastník holotropního dýchání si doslova otravuje život a zdraví a proto se nedivme , že při kurzech holotropního dýchání občas i někdo zemřel -například pokud měl slabé srdce a nevěděl o tom. Ale i ta většina co to přežívá nemá zájem si zážitek holotropního dýchání nějak častěji zopakovat. Holotropní dýchání pro svět objevil ve druhé polovině minulého století amerikanizovaný vědec českého původu pan Stanislav Grof, kterého si pro jiný přínos do světové psychiatrie velice vážím, ale s tím dýcháním byl trochu vedle podobně jako s nasazením LSD své experimentální činnosti. Ale nikdo není neomylný.
Konec odbočky.

Takže správný dotaz zní jak tedy s dýcháním vědomě manipulovat abychom si pomohli a neublížili.
Šalamounská odpověď zní: manipulovati moudře a s respektem k jemným signálům, které nám naše tělo hlásí pomocí vnitřních čidel zvaných interoreceptory.

Nebojte se, nebudu Vás obtěžovat složitými návody na rozpočítávání nádechu a výdechu podle různých vzorců.
Na to existují celé knihy, ale to vůbec nejpodstatnější z nich se přitom vejde na pár řádek:
Hluboký nádech a hluboký výdech provozovaný nenásilně je natolik užitečný, že pro začátek postačí toto provádět kdykoliv a kdekoliv si během dne vzpomenete.
A k lepšímu připomínání nám mohou posloužit malé papírky s jediným slovem : "Dýchej !" které na nás (v podobě malých žlutých "plug-in" se samolepícím proužkem) mohou čekat přilepeny při okraji monitoru PC, pod sklem pracovního stolu, v peněžence - prostě kdekoliv dle Vaší vlastní INSPIRACE.
----------
Vzpomínka :
Během pobytu ve USA mne překvapilo, že nebylo až tak velkou vzácností potkat lidi s kyslíkovou bombou v malém batůžku a s hadičkou zavednou do nosu. Byli to lidé kteří evidentně na to nebyli nikterak zle - jednou jsem to objevil u dámy ve středním věku s níž jsem měl možnost se opakovaně setkat, hovořit s ní a pozorovat ji při práci. Českému lékaři by snad ani nenapadlo indikovat vdechování kyslíku. Ale tohle byla Amerika - a "byznys je byznys" a "náš klient, náš pán".
Přitom už kdysi dávno jsem četl o rizicích dlouhodobějšího podávání kyslíku - může dojít až k degeneraci plicních sklípků.
Proč?
Plíce stejně jako jiné naše orgány hbitě zleniví, pokud se snažíme jejich funkci nějak nadbytečně suplovat.
----------
Vědomím řízené hluboké dýchání má navíc i skvělé psychologické souvislosti -
- například blokuje nadbytečné přemýšlení
K tomuto tématu vřele doporučuji prostudovat článek: "Jak proti myšlení"
se související tématikou.
- odvádí NADMĚRNOU pozornost od činností, které jsme již schopni vykonávat tak trochu automaticky - což nám umožňuje vytvářet si odstup a nadhled.
----------
Hluboký nádech a výdech spolu s těmito duševními souvislostmi napomáhá vytvářet a udržovat harmonii ve vegetativním systému počínaje limbickým mozkem a periferní dvojicí sympatikus-parasympatikus konče.
Bez sebemenší nadsázky skutečně platí dnes již stále častěji slýchaná rada pro krizové situace : "Musíš to rozdýchat " .

Kundaliní śakti a její jógické podoby
Tantrické pojetí hadí síly a význam sádhany v kundaliní-józe

Výběr z knihy © A j i t M o o k e r j e e : K u n d a l i n i , T h e A r o u s a l o f t h e I n n e r E n e r g y ,
Thames and Hudson Ltd, London, 1982, reprint 1995.     verze:
1.0
03-III-2006
Překlad: Mgr. Richard Mag, 2006.
Text byl editorem mírně pozměněn.
Tantrické pojetí

Svinutá jako had
je Kundaliní v latentní formě.
Ten, kdo donutí tuto Śakti se pohnout,
dosáhne jistě osvobození.

Hathajóga-pradípiká, kap. 3, v. 108

[Nága-bandha. Śakti je symbolizována hadem v „uzavřeném obvodu“. (Rádžasthán, 18. stol., inkoust a barva, papír.)]   [Výstup kundaliní. (Detail svitku podle školy Kangra, cca 18. stol., kvaš na papíře.)]

V Indii je vysvobození během tohoto života považováno za nejvyšší zkušenost, spojení jednotlivce s univerzem. Lidský organismus je mikrokosmem a obsahuje analogii všeho, co se nachází v makrokosmu. Drama univerza se opakuje v každém jednotlivém těle, které se spolu s biologickými a psychologickými procesy stává nástrojem, skrze který se projevuje kosmická síla. Podle tantrické poučky všechno, co existuje v kosmu, existuje analogicky také v těle. Analýzou lidské bytosti lze zkoumat celé univerzum, protože je všechno vybudováno na stejném základu. Jde o poznávání skutečnosti uvnitř bytosti, čímž lze realizovat vnitřní podstatu bytí a tím odhalit i podstatu univerza.

Tantrická kundaliní-jóga je cestou umožňující dosáhnout tohoto poznání. Sanskrtské slovo kundaliní znamená „svinutý“. Svinutá kundaliní je „ženskou“ energií v latentní formě, nacházející se nejenom v každé lidské bytosti, ale také v každém atomu univerza. Za běžných okolností může tato energie dřímat celý život a za celou tu dobu si jedinec nebude vědom její existence. Předmětem tantrické praxe kundaliní-jógy je probuzení této kosmické Energie a její spojení se Śivou, čirým Vědomím prostupujícím celý vesmír.

[Múládhára čakra, kořenová čakra nacházející se v základu páteře, kde leží neprobuzená svinutá kundaliní stočená okolo svajambhu-lingy.]

Kundaliní śakti neboli „svinutá energie“ je ohromným potenciálem psychické energie, nejsilnějším tepelným proudem těla. Probouzení kundaliní není pouze tantrickou praxí, ale tvoří základ všech jógických disciplín. Každá opravdová duchovní zkušenost může být pokládána za rozkvět této božské energie. Dokonce i hudba a tanec může probudit dřímající síly a nasměrovat je do vyšších úrovní, až se tato energie plně projeví a bytost si ji dokonale uvědomí.

Šatčakra-nirúpana (v. 3) popisuje kundaliní něžným způsobem: „Je krásná jako řada blesků na obloze, jemná jako (lotosové) vlákno a zářící v myslích mudrců. Je extrémně jemná, zdroj čirého vědění. Je vtělením blaženosti, jejímž skutečným původem je absolutní vědomí“. V textu Mahánirvána-tantra (5.19) je kundaliní popisována jako „čiré vědomí“ a prvopočáteční prakrti (příroda), což není nic jiného než čit-śakti nebo čirá energie vědomí. Śáradátilaka (1.13-14) popisuje kundaliní jako Śabdabrahmamají (ženský protějšek Śivy jako Śabdabrahman – božský zdroj kosmického zvuku) v podobě mantry, zvukové slabiky, příčiny projevu.

Zvuky sanskrtské abecedy nejsou pouhými řečovými projevy. Jsou živé samy o sobě a ztělesňují všechny možnosti vesmíru. Podle Kámadhénu-tantry tvoří levá strana sanskrtského písmena ka trojúhelník, jehož levá horní čára symbolizuje Brahmu, pravá svislá čára Višnua a spodní levá čára Rudru, zatímco svinutá část v přední části znamená latentní kundaliní.

Před svým projevem se kundaliní śakti stává dynamickou. Vědomí se tehdy polarizuje na aspekt statický (Śiva) a dynamický (Śakti). Kundaliní-jóga je cestou změny této duality v opětovnou jednotu.

Podle Kundaliní upanišadu (1.82):

Božská síla, kundaliní,
září jako stonek mladého lotosu,
jako had svinutý do kruhu okolo sebe,
zakousnutý do svého ocasu
leží a odpočívá v polospánku
v základu těla.

Statická, neprojevená kundaliní je symbolizována hadem svinutým tři a půl krát, zakousnutým do svého ocasu, spirálovitě obtočeného okolo ústřední osy nebo Svajambhú-lingy v základu páteře. Když je kundaliní śakti připravena se rozvinout, vystupuje, aby se nad hlavou sjednotila se Śivou, přičemž Ona je Jeho energií projevu. Tento výstup probíhá skrze čakry ležící podél osy páteře. Čakry se nenacházejí v hrubém, ale v jemném těle. Tato centra určují podmínky bytí na dané úrovni.

Tantry se obecně zmiňují o šesti základních čakrách, i když se toto číslo liší od textu k textu. Počínaje základem páteře se tato centra jmenují múládhára, svádhišthána, manipúra, anáhata, viśuddha a ádžňá. Sedmá, sahasrára, je transcendentní čakrou a nachází se (podle některých textů) ve výšce čtyř šířek prstů nad hlavou. Říká se, že sahasrára je oblastí Śivy, čirého Vědomí. Múládhára čakra je sedlem Śakti a její formou je zde kundaliní. Pomocí určitých předepsaných cvičení vystupuje kundaliní śakti přes čakry, dokud nedosáhne plného rozkvětu, což znamená sjednocení s absolutnem v sahasráře jako kula-kundaliní. Ze sjednocení Śiva-Śakti se vytváří Vědomí Blaženosti (ánanda).

Tantrikové se dívají na lidský organismus jako na pouzdro Celku. „Ten, kdo realizuje pravdu těla, může poznat pravdu univerza“ (Ratnasára). Adept si toto plně uvědomuje. Psychický a fyzický organismus jsou závislé jeden na druhém, protože jeden umožňuje existenci druhého. Síly ovládající vesmír na makro úrovni řídí také individuum na mikro úrovni. Život je jeden a všechny jeho formy jsou vzájemně propojeny v nesmírně komplikovaném, ale neoddělitelném celku. Pod ním se nacházející jednota je mostem mezi mikrokosmem a makrokosmem.

Každý člověk má jemné tělo (súkśma śaríra). Kromě hrubého těla (sthúla śaríra) existuje ještě vyšší symbolické tělo (linga śaríra) a příčinné tělo (kárana śaríra). Podle tanter se lidské tělo skládá z pěti obalů neboli kosmických pouzder – kóś, jejichž hustota se postupně snižuje. Annamaja-kóśa je hrubým tělem, obalem formovaným potravou. Jemnější pránamaja-kóśa je obalem vitálního vzduchu. Ještě jemnější třetí a čtvrtý obal jsou poznávacími procesy mysli a inteligence (manómaja a vidžňánamaja). Nejjemnější ze všech je ánandamaja-kóśa, která je ztotožňována s vědomím Blaženosti a patří příčinnému tělu.

Fyzický obal, annamaja-kóśa, je propojen se třemi z pěti živlů – zemí, vodou a ohněm, které jsou reprezentovány čakrami múládhára, svádhišthána a manipúra. Pránamaja-kóśa váže v sobě univerzální životní sílu, pránu, a projevuje se skrze živly vzduchu a éteru, což je reprezentováno anáhatou a viśuddhou. Centrem manómaja-kóśi a vidžňánamaja-kóśi je ádžňá čakra. Právě aktivace ádžňá čakry umožňuje vnitřní zasvěcovací vize, znalost věcí tak, jak ve skutečnosti jsou. Je to z toho důvodu, že „třetí oko“, kosmické vědomí, se otevírá v tomto centru.

[Hlavní energetické kanály idá, pingalá a sušumná. (Uttar Pradéś, cca 18. stol., kvaš na papíře.)]   [Kundaliní (Dekkán, cca 18. stol., kvaš na papíře.)]

Tyto jemné obaly jsou propojeny početnými jemnými kanály známými pod pojmem nádí. I když existují pokusy o ztotožnění těchto kanálů s anatomií fyzického těla, přesto jsou přímým empirickým pozorováním prakticky nezjistitelné. Kdyby byly nádí vizuálně pozorovatelné, vypadalo by tělo jako složitá síť.

Nejdůležitějšími nádí jsou centrální kanál sušumná a dva postranní kanály: bílá lunární idá vlevo a červená solární pingalá vpravo. Sušumná začíná těsně u múládháry, táhne se páteří a končí v čele (resp. pokračuje dál nad hlavu). Uvnitř sušumny se nacházejí tři jemné kanály: vadžrá (vadžriní), čitrá (čitriní) a brahma-nádí, která je nejvnitřnější a právě jím stoupá vzhůru kundaliní. Proudy energie procházejí skrze idu a pingalu z perinea v základu páteře, spirálovitě se točí ve vzájemně opačném směru okolo sušumny, až se s ní mezi obočím spojí. Sušumná zůstává na spodním konci uzavřena, dokud se kundaliní neprobudí.

[Nága-bandha, hadí síla ve svinutém, spícím stavu. (Rádžasthán, 19. stol., inkoust na papíře.)]

Probouzení hadí síly

K probuzení kundaliní se podstupuje dlouhý trénink a přípravná cvičení. Neexistuje žádné pevně stanovené pravidlo a jednotlivá cvičení se silně odlišují. Aby aspirant aktivoval kundaliní pomocí jógických metod a prošel vzestupnou stezku podél brahma-nádí, musí na to vynaložit všechny svoje síly a dovednosti. Tím, že zaujme pozici, která se mu zdá nejvhodnější, spouští proces aktivace kundaliní skrze odtažení smyslů (pratjáhára), koncentrací veškeré pozornosti na nekonečně malý bod (dháraná), dokud se běžná mentální činnost nezastaví. Síla vůle je nasměrována na vitální vzduch (prána), který je vdechován a udržován pránájámou a řízen pohybem idou a pingalou dolů k základu páteře do místa, kde se nachází svinutá kundaliní. Vstup prány vyvolá náhlý efekt, něco jako prudké vznícení v omezeném prostoru, jejíž žár a zvuk probouzejí hadí sílu z jejího spánku. Postup regulace a kontroly dechu je příspěvkem kundaliní-jógy k tantrickému rituálu. Pránájáma zvyšuje sílu meditační praxe a právě na tuto techniku kladou tantry nejvyšší důraz.

Dech je prostředkem symbiózy mezi různými druhy života a mezi existencí a vědomím. V józe jde o nasměrování této síly tak, aby došlo k rozšíření vědomí. Revitalizace jemných center těla probíhá právě pomocí vědy o dýchání.

Jóga vyvinula systém dechových technik regulací rychlosti, hloubky a rytmu dýchání. Za normálních okolností je dech nepravidelný – nejenomže jsou nádech a výdech mělké, ale především chybí pravidelnost. Normální dechový cyklus odpovídá spící kundaliní, což je přibližně 21600 dechů za den. Toto dýchání je mělké a rychlé, plíce se naplňují jen na zlomek své kapacity a tím je přísun tohoto druhu energie k probuzení kundaliní úplně nedostatečný.

[Různý počet okvětních lístků v čakrách]   [ Jóni ásana ]   [ Padmásana ]

Účinek pránájámy zesilují jógické techniky jako ásany (tělesné pozice), mudry (gesta), mantry a bandhy (vnitřní „uzávěry“ nebo specifické svalové kontrakce). Nejdříve je zapotřebí vydržet v určité tělesné pozici dlouhou dobu. V padmásaně, lotosové pozici, v sedu se zkříženýma nohama, odpočívá pravá noha na levém stehně a levá noha je překřížena přes pravou. V siddhásaně, pozici uskutečnění, tlačí levá pata pevně na perineum a pata pravé nohy leží na levém stehně. V obou pozicích je tělo ve svislé poloze, hlava, krk a páteř jsou vzpřímeně vyrovnány. Pro hlubší koncentraci směřují oči ke špičce nosu a ruce spočívají na kolenou. Podle jóginů zajišťují polohy se zkříženýma nohama stabilní trojúhelníkovou základnu vytvářející „uzavřený obvod“ jemnoenergetického pole.

Prvním krokem v pránájámě je regulace dechu. Rytmus je nejdůležitější, protože napomáhá koncentraci. Hlubším a plnějším dýcháním se každým vdechem absorbuje maximum pránického proudu. K dalšímu kroku je nutná znalost fázování dechových jednotek. Každá jednotka pozůstává ze tří částí: nádechu, zádrže a výdechu použitého vzduchu. Vyvážený dechový rytmus závisí na dosažení správného poměru mezi těmito třemi jednotkami. Ideální poměr nádechu (púraka), zádrže (kumbhaka) a výdechu (réčaka) je 1:4:2.

Nejdřív se má vykonat pomalý nádech levou nosní dírkou (je propojena s měsíčním kanálem – idou), přičemž pravá je uzavřena palcem. Vzduch pak má být zadržen. Potom následuje výdech ve správném rytmu. Stejná procedura se opakuje pro pravou nosní dírku (je propojena se slunečným kanálem – pingalou). Idá a pingalá vycházejí z oblasti kostrče, splétají se okolo sušumny, přetínají se ze strany na stranu v uzlech nacházejících se mezi čakrami. Prováděním pránájámy se tyto kanály pročišťují, což umožňuje volný pohyb śakti.

Během této jógické techniky je opakovaně pronášen prvotní zvuk Óm (a-u-m), nebo jiné semenné slabiky sanskrtské abecedy. Není to pouze za účelem měření času, ale také pro vytvoření zvukových vibrací, které korespondují s čakrami – každá z nich má odpovídající zvuk a symbolickou barvu. Začíná se kořenovou čakrou a postupuje se k vrcholu hlavy. „Vibrační poměry“ podle tantrických textů jsou 4, 6, 10, 12, 16, 2, 1000 a počet paprsků tattev (jemných prvků) je 56 u múládháry, 62 u svádhišthány, 52 u manipúry, 54 u anáhaty, 72 u viśuddhy a 64 u ádžni.

[Pránájáma čakra ilustrující proudění udány, prány, samány, apány a vjány. (Rádžasthán, cca 19. stol., kvaš na plátně.)]

Jedním z vitálních vzduchů prány je apána. Podle Jóga-kundaliní upanišadu (42-46), „když se změní tok apány směrem vzhůru (stažením svěračů konečníku), jde o múlabandhu. Když vzhůru směřující apána dosáhne oblasti ohně, ohnivý plamen, přinucený vitálním vzduchem (pránou) stoupat, zvýší svou intenzitu. Když oheň a apána dosáhnou rozžhavenou pránu, vytvoří se v těle proud. Tímto proudem se silně rozohněná kundaliní probudí a jako had spráskán holí, syčíc se vztyčí a vstupem do otvoru dosahuje vnitřku brahma-nádí“.

Jakmile se spustí zpáteční proud, kosmické zákony řídící výstupný (sestupný) proud vitálního dechu se svinou. Vzestup má být vykonán v opačném postupu jako sestup. Opakované naplňování a vyprazdňování dechu je samotným rytmem univerza, vysílajícího vlny, které náhle zasáhnou základ kundaliní. V důsledku toho se kundaliní probudí a rozvine se (dynamizuje) a začne se zvedat vzhůru jako ohnivý had, přičemž naráží na jednotlivé čakry, dokud se Śakti nespojí se Śivou v laja-józe (laja=absorpce), hluboké jednotě, samádhi.

Za rozvoj mantrajógy lze vděčit především tantrám. Běžná řeč používá zvuk k vyjádření významu, kdežto mantra, posvátný zvuk, se zabývá zvukem jako bytostí, tedy čistou zvukovou vibrací. Tato znalost sice nemá původ v tantrách, ale ve védské jadžni a extrémní preciznosti nutné k výkonu obětování. Védántské upanišadové meditace neustále používají mystickou udgíthu (doslovně „nejvyšší píseň“) pranavy – Óm.

[Prvotní vibrace Óm, ze které vznikají všechny základní zvukové formy manter. (Rádžasthán, cca 19. stol., inkoust na papíře.)]

Podle Nandikéśvary, jednoho z prvních mistrů śaivágamy, pocházejí všechny zvuky sanskrtské abecedy ze Śivova kosmického bubnu, tedy ze samotného procesu tvoření. Zvuk je příkladem tvoření a jeho rozpuštěním je reabsorpce ve zdroji. Toto přímo ovlivnilo indickou vědu o fonetice a morfologické systémy pocházející od Pániniho, slavného gramatika asi ze 3. stol. př. n.l. Vznikaly úvahy o vztahu nády (zvukové vibraci) a sphóty (probuzení, projevení), jejichž praxe pokračovala a vyústila v tantrách. To již ovšem existovala složitá tradice a asi tisíc let starý notační systém.

Tato kombinovaná moudrost byla pečlivě střežena a svěřena pouze tomu, kdo měl duchovní svolení (adhikára) rozpoznat její význam. Vzhledem k tomu, že část tohoto vědění byla přepsána v 10. stol. n.l., je v podstatě ústní a esoterická. Proto může zasvěcenec obdržet mantru vhodnou ke své potřebě, vztahu a zvolenému božstvu podle duchovního postavení na základě rozhodnutí zkušeného učitele.

Podle tanter znamená „probuzení“ mantry aktivaci vibračních kanálů a vyvolává určité vyšší stavy bytí, čemuž napomáhá kázeň v sádhaně. Zvuk mantry nebo kombinace manter má schopnost probudit božskou formu jejich energií. Každé božstvo má svou bídža mantru, semennou slabiku, která je jeho ekvivalentem. Tak například bídža mantra húm je hlavní vibrací zvuku reprezentujícího základní charakter kundaliní śakti, která „obsahuje zvuky manter“ (Lalitá-sahsranáma, 103). „Sádhaka (aspirant), jehož mysl byla očištěna dodržováním jamy a nijamy, pránájámy a jiných druhů duchovní kázně, se od svého gurua učí stezce vedoucí k odhalení velkého osvobození. Koncentrací na bídžu húm probouzí kundaliní, proráží středisko svajambhú-lingy, jejíž ústa jsou uzavřena a je proto neviditelná, a ohněm a vzduchem ji ukládá do brahmarandhry“ (Šatčakranirúpana, verš 50).

Mantra-śakti („síla mantry“) pomáhá v procesu probouzení kundaliní – bídža mantra opakovaná podle pravidel nauky slouží k nasměrování a co nejvyššímu vystupňování sluchového vnímání. Tímto způsobem zužuje a prohlubuje sebeuvědomění do nekonečně malého bodu, čímž se vyvolá tlak, pod kterým je kundaliní přinucena se pohnout. Je důležité si pamatovat, že mantra není pouze prostředkem k probuzení, ale že sama o sobě je stavem bytí svědčícím o přítomnosti božství.

[Dhjána mudrá. (Nepál, cca 18. stol., inkoust a barva na papíře.)]
[Jóni mudrá. (Nepál, cca 18. stol., inkoust a barva na papíře.)]

Podle amerického badatele Bernbauma „mantra neuděluje žádnou magickou sílu z vnějšku, spíše uvolňuje latentní síly nacházející se v každém člověku, které jsou za běžných okolností potlačovány jástvím. Správné použití mantry umožňuje adeptovi ovládání a řízení sil směrem k rozpuštění ega a otevření se univerzu uvnitř a vně. Toto ovládání je rozhodující a je příčinou takového tajemství okolo tantry“.

Kundaliní je zdrojem prvopočátečního zvuku; proto se múládhára čakře říká „kolébka všech zvuků“. Lze rozlišovat čtyři stavy zvuků od hrubého po nejjemnější: vaikharí (zvuk projevený v tvaru), madhjamá (mezní zvuk v jemné formě), paśjantí (zvuk ve kterém je univerzum nediferencovaným tvarem) a pará (svrchovaný zvuk). Vaikharí je úrovní slyšitelného zvuku vzniklého nárazem dvou povrchů nebo např. brnknutím na strunu. Madhjamá (ze sanskrtského slova znamenajícího „prostřední“) je přechodnou úrovní mezi slyšitelným zvukem a vnitřní vibrací. Zvuk na úrovni paśjantí slyší pouze duchovně probuzený aspirant, a když je dosažena úroveň pará (ze sanskrtského slova „transcendentní“), zvuk postoupil daleko za slyšitelnou mez. Oblast pará se nachází hlouběji než běžné ticho a je poznáván jako latentní zvuk. Prakticky nejde o žádnou vibraci, má tedy symbolicky „nekonečnou vlnovou délku“. Je to právě pará, která koresponduje s kundaliní śakti.

Teorií čtyř úrovní zvuků lze dokázat, jak se čtrnáct (sanskrtských) slabik postupně vynořuje z latentního stavu postupem kundaliní śakti z múládháry do pupečního, srdečního a konečně do krčního centra, kde první pronášený zvuk vzniká s přídechem a jehož příčina, visarga, je doslovně interpretována jako stvoření (sršti). Doplňkem tohoto zvuku je anusvára čili bindu, o kterém se analogickým způsobem tvrdí, že reprezentuje ukončení řeči. Anusvára (nebo bindu) se také nazývá slunce (súrja), visarga měsíc (sóma) a zvuky a, i, u, r, l, é, ó, resp. á, í, ú, ŕ, ĺ, ai, au jsou paprsky slunce, resp. paprsky měsíce ve spojitosti s pojmy dne a noci. Pokud jde o nádí, jmenují se pingalá a idá.

Podle některých jógických textů po probuzení kundaliní slyší aspirant kosmický zvuk. Když kundaliní opustí múládháru, slyší švitoření cvrčků, po překročení svádhišthány cinkot nákotníků. V manipúře zvuk zvonu, u anáhaty hudbu flétny a konečně, když kundaliní překročí centrum viśuddhi, je slyšet zvuk óm, prvotní manifestaci Śiva-Śakti jako zvukového vědomí. Znalost a pochopení zvukového vědomí vede k dosažení nejvyššího Vědomí.

Vzhledem k tomu, že mantra-śakti probouzí vyšší úrovně sebeuvědomění, byla vždy uváděna jako důležitá a vskutku nezbytná skutečnost. Tantrikové považují njásu a mudru za správnou úvodní cestu k józe. Njása je rituál, kterým aspirant vědomě vstupuje do posvátné oblasti. Jde o očistný postup, během kterého je citlivost těla a jeho klíčových bodů a míst zvýšena, za doprovodu manter, přiložením konečků prstů. Tělo je tak „probuzeno“ z klidu a připraveno na posvátnou úlohu. Potom je v doprovodu muder nabízeno božstvu. Mudrá je ritualizovaná řeč těla oběti a zřeknutí se. Tělo se tím odosobní a božstvo je vyzváno ke vstupu do tohoto čistého obydlí.

Tantrikové věří, že tělo musí být „probuzeno“ z klidu. Tento postup se uskutečňuje tak, že se tělo stává kosmickým a že je s ním zacházeno jako s nástrojem vnitřního probuzení ovládnutého jógickými rituály, probouzením oblastí vědomí a aktivizací latentních jemných energií... V tantrách je vztah člověka a kosmu symbolicky obrácen a člověk se stává kosmem. To znamená, že jeho význam v kosmickém řádu byl pozvednut do stupně, kde jeho tělo je nástrojem (jantrou) neomezené síly schopným transformace i těch nejzákladnějších schopností na externí úroveň.

Gesta rukou (hasta mudrá) jsou v tantrickém rituálu propojeny s njásou. Rituální gesta evokují božské síly tím způsobem, že zvyšují koncentraci. Například jóni-mudrá reprezentuje jantru Śakti a má vyvolat božství, aby naplnilo aspiranta její energií. Mudry jako vadžrólí, aśviní, sahadžólí, khéčarí a mahá jsou śakti-čalany, „spouštěče śakti“ a pro probuzení kundaliní se můžou kombinovat s tělesnými pozicemi, dechovými technikami a mantrami.

Nejbližší fyzický svět těla je nyní čistý a neosobní, mysl je klidná a bdělá. Po vyvolání spolupráce božstva a vybuzení svinuté vnitřní energie začíná výstup a s ním skutečné tantrajógické dění. Na rozdíl od sámkhja-jógického systému vedoucího klidem k turjávasthá, čtvrtému stavu nacházejícího se za bděním, snem a spánkem, je kundaliní-jóga dynamickou cestou.

[Pět živlů ve vzestupném pořadí (od nejhrubšího k nejjemnějšímu): země, voda, oheň, vzduch a éter (prostor, informační pole). Jejich slučování způsobuje postup od vnějšího čtverce k centrálnímu bindu.]

Návratem ke kosmické ose bytí se aspirant postupně dostává pořád výš. Jednotlivé úrovně se postupně otevírají jako květiny, ustupují pod tlakem této síly vystupující z oblastí zastřených a omezených ke smyslu bytí postupně otevřenějšího, neomezenějšího a vyššího.

Každý uzel a každý psychický blok, který váže jedince k běžnému řádu, znalosti nebo činu, musí být kvůli dalšímu postupu zrušen.

Tato cesta vzhůru bytím vybrušuje a zjemňuje energii kundaliní, až dojde u šesté čakry, ádžni, centra řízení, ke kvalitativní změně. Toto místo je poslední zastávkou na výstupu ze sthúly, hmatatelné a vnímatelné hmoty, skrze jemnou súkšmu do oblasti pará, příčinného neboli nejvyššího stavu bytí. Kundaliní na něj narazí u brahmarandhry, „otvoru“ v bodě dokonalého bytí.

[Čtyři ze série abstraktních obrázků čaker s jejich odpovídajícími vizualizacemi jako had (a), mužské božstvo (b), ženská „energie“ (c) a tisícipláteční lotos (d).]

Podle tanter koresponduje každá čakra s některým ze živlů, ze kterých se známý svět skládá. Múládhára reprezentuje pevnost, svádhišthána tekutost, manipúra žár, anáhata vzdušnost, viśuddhi éter či prostorovost. Celý proces lze chápat jako postupnou transformaci živlů se zvyšující se nestálostí.

Dynamizace a transformace fyzické, mentální a duchovní úrovně je možná pouze výstupem kundaliní śakti a změnou jejího směru ze sestupného ve vzestupný, aby vystoupila a sjednotila se se Śivou, což má za důsledek zaplavení celé bytosti nepopsatelnou blažeností. Aspirant se pozvedává od hrubších živlů k jemnějším a v transcendentní zkušenosti realizuje jednotu Śiva-Śakti a stává se „kosmickým člověkem“.