Johann Sebastian Bach
Braniborský koncert

21. 3. 1685 Eisenach - 28. 7. 1750 Leipzig
Už od mládí velké hudební nadání. V 15 letech sopranistou sboru Michalské školy v Lüneburgu, v 18 letech houslistou ve službách prince ve Výmaru. V letech 1703-07 varhaníkem v Arnstadtu (cesta pěšky do Lübecku, kde osobně poznal varhanní umění D. Buxtehudeho), 1708-17 Výmar (dvorní varhaník, komorní hudebník a koncertní mistr), 1717-23 Kothen (dvorní kapelník), od roku 1723 Lipsko - kantorem školy u sv. Tomáše (nástupce po J. Kuhnauovi v chrámu sv. Tomáše). Rok před smrtí oslepl. Otec 20 dětí, čtyři z nich vynikající skladatelé (viz odd. 5.1.10).
 
Rekapitulace a vrcholná syntéza předcházejícího spojení vývoje německé, italské i francouzské hudby. Jedinečná syntéza horizontálního a vertikálního principu (polyfonie vychází z melodicko-harmonického dualismu, ne z melodické linearity jako Palestrinova). Prozatím nepřekonané kontrapunktické mistrovství.
Dovršení vývoje protestantské hudby (podobně jako v díle Palestrinově vývoje katolické hudby).
 
VARHANNÍ TVORBA - J. S. Bach = skladatel nejdokonalejších děl tehdejší doby + nedostižný virtuos a improvizátor. Navázal na Sweelicka, Frescobaldiho, Frobergera, Pachelbela a Buxtehudeho.
 
Chorálové předehry (cca 100) - úchvatné melodické invence vycházející z ducha protestantského chorálu. 19 velkých a 8 malých preludií a fug Fantazie a fugy, toccaty a fugy (nejslavnější Toccata a fuga d moll BWV 565), velká preludia a fugy (zvláště Es dur BWV 552 a h moll BWV 544 z posledního období), 6 trojhlasých varhanních sonát
Passacaglia c moll s dvojitou fugou BWV 582 - vrcholné Bachovo varhanní dílo s obrovským stavebním a variačním mistrovstvím.
 
KLAVÍRNÍ TVORBA - stejný význam jako varhanní. Temperovaný klavír (Das wohltemperierte Clavier) BWV 846-893 - dvě řady po 24 preludiích a fugách (ve všech durových a mollových tóninách v chromatickém postupu) z let 1722 (I. díl) a 1744 (II. díl). Nazýván Starý zákon klavírní hry. Potvrzení existence nové tonální soustavy na základě temperovaného ladění - teoreticky temperování zdůvodnil Andreas Werkmeister (1645-1706).
 
Dvojhlasé a tříhlasé invence BWV 772-801 (1720-23) - prostší, melodickou nápaditostí překonávají pouhý didaktický význam, tříhlasé nazývány také sinfonie
 
Chromatická fantazie a fuga d moll BWV 903 (1720-30) - dokonalé využití vyspělé klavírní techniky
 
Italský koncert BWV 971 (cca 1742) - sólové dílo bez doprovodu, formou přechod ke klasické sonátě
 
Další skladby: 6 německých, 6 anglických, 6 francouzských suit, Capriccio na odjezd milovaného bratra (pokus o programní skladbu ve stylu Kuhnauově) a další Goldbergovy variace - viz níže.
 
KOMORNÍ TVORBA
 
Sonáty pro housle a klavír (6) BWV 1014-19 (cca 1720) - použití techniky triové sonáty (druhý hlas v pravé ruce cembalového partu)
Sonáty a partity pro sólové housle BWV 1001-06 (1720) - vrcholné dílo, technicky nesmírně náročné svou polyfonní fakturou (slavná Ciaccone z Partity č. 2 d moll)
Suity pro sólové violoncello (6) BWV 1007-12 (1720) - adekvátní houslovým sonátám a partitám.
Umělecky poprvé realizovány až ve 20. století Pablem Casalsem
Sonáty pro flétnu a cembalo (3) (1720), pro violu da gamba a cembalo (3) a další.
 
KONCERTNÍ A DALŠÍ INSTRUMENTÁLNÍ (ORCHESTRÁLNÍ) TVORBA
 
Suity (Ouvertury) pro orchestr (4: C dur, h moll, D dur, D dur) BWV 1066-69 (1721-36) - každá uvedená ouverturou francouzského typu (odtud jejich jiný název Ouvertury). Slavná zvláště č. 2 (pro sólovou flétnu, závěrečná Badinerie) a č. 3 (2. věta - Air)
 
Koncerty pro různé nástroje - často úpravy děl jiných skladatelů (Vivaldi, Marcello, Telemann), ovšem v osobitém Bachově zpracování:
 
Koncerty pro klavír - celkem 16 + 3 koncerty pro 2, pro 3 a jeden pro 4 klavíry (úprava Vivaldiho koncertu pro 4 housle z op. 3)
 
Koncerty pro housle E dur, a moll a slavný pro dvoje housle d moll BWV 1041-43 (cca 1720)
 
Braniborské koncerty (6) BWV 1046-51 (před r. 1721) - vrchol barokní koncertantní literatury. V podstatě concerti grossi (č. 3 a 6 nemají concertino). Věnovány r. 1721 markraběti braniborskému Christianu Ludwigovi. Velmi náročné sólové party (v č. 2 vysoká trubka, v č. 5 koncertantní cembalo).
 
SKLADBY VOKÁLNĚ-INSTRUMENTÁLNÍ - syntéza starých a nových forem tohoto žánru. Významný inspirační zdroj v protestantském chorálu. Většina děl komponována pro potřebu protestantské bohoslužby
 
Duchovní kantáty (z let 1723-45) - dochováno přes 200 kantát z pěti kompletních cyklů, komponováno pro každou neděli a konkrétní církevní svátek. Dovršení dosavadního vývoje protestantské chrámové hudby
 
Světské kantáty (Svatební, Kávová, Lovecká, Phoebus a Pan, Spokojený Aeolus, Herkules na rozcestí) - dramatičnost, humor, vtip
 
Oratoria - nejslavnější Vánoční oratorium BWV 248 (1734-35, vlastně cyklus kantát), monumentální a jásavé Velikonoční oratorium BWV 249 (1725)
 
Pašije - do liturgického textu vkládány duchovní úvahy novějšího data.
Matoušovy pašije BWV 244 (1731) - gigantické dílo, dva smíšené sbory, chlapecký sbor, dvousborový orchestr, tenorová postava evangelisty, basový part Ježíše. Epicko-meditační styl.
Janovy pašije BWV 245 (1723) - rovněž velké dílo, byť ne takového rozsahu
 
Mše - Velká mše h moll (Hohe Messe) BWV 232 (1733-50) - vrcholné mešní dílo světové literatury. Monumentální styl přerůstající liturgický rámec. 4 sóla, sbor, orchestr (mj. 3 trubky), varhany. Věnováno saskému katolickému dvoru v Drážďanech
 
Řada dalších děl (slavné Magnificat)
Moteta (6) BWV 225-30 (1726-34) - monumentální cyklus (možno provádět s continuem) pro smíšený (chlapecký) sbor.
 
TŘI VRCHOLNÁ DÍLA - z posledního desetiletí Bachova života. Vrcholné kontrapunktické mistrovství a stavebná schopnost.
Goldbergovy variace (Aria mit Veränderungen) BWV 988 (1742) pro klavír - rozsáhlá passacaglia s 30 složitými obměnami v nejrůznějších formách. Bach komponoval pro svého žáka J. G. Goldberga.
 
Hudební obětina (Musikalisches Opfer) BWV 1079 (1747) - téma, které skladateli zadal pruský král Friedrich II., zpracováno do 8 kánonů, 3 fug, volné fantazie a triové sonáty
 
Umění fugy (Die Kunst der Fuge) BWV 1080 (1749-50) - poslední dílo, nedokončené. Demonstrace všech možností fugové práce na jedno vlastní téma (15 fug od nejjednodušších po nejsložitější, 4 kánony). Ojedinělý, nepřekonaný vrchol cyklické kontrapunktické skladby. Komponováno na 4 osnovách, instrumentální obsazení neurčeno (provádí se v souboru nebo na varhanách).
 
J. S. Bach = jeden z největších géniů evropské hudby, dovršitel evropského hudebního baroka. S německou důkladností shrnul veškerý dosavadní vývoj evropského hudebního myšlení a naznačil cesty do budoucna. Nepřekonatelné nadčasové umělecké hodnoty.
 
BWV (Bach - Werke - Verzeichnis) = Tematicko-systematický katalog Bachova díla, vydal r. 1950 W. Schmieder.


CD1
Braniborský koncert č. 1 F dur
01 3:17
02 - Adagio 3:36
03 - Allegro 3:51
04 - Menuetto - Trio I - Polacca - Trio II 6:54
Braniborský koncert č. 2 F dur
05 - 5:13
06 - Andante 3:43
07 - Allegro assai 2:56
Braniborský koncert č. 3 G dur
08 5:25
09 -Allegro 4:27
Braniborský koncert č. 4 G dur
10 - Allegro 6:35
11 - Andante 3:17
12 - Presto 4:31
Braniborský koncert č. 5 D dur
13 - Allegro 9:36
14 - Affetuoso 5:13
15 - Allegro 5:06
CD2
Braniborský koncert č. 6 D dur
16 5:07
17 - Adagio ma non tanto 4:20
18 - Allegro 5:14