PROROK MATRIXU

GODFREY REGGIO (62) přijel do Prahy kázat. Ačkoliv už pětatřicet let není mnichem, chápe filmovou režii jako jeden ze způsobů evangelizace. Místo jména božího však káže o ďáblu jménem technologie. Natočil dva celovečerní filmy, které zná celý svět: Koyaanisqatsi a Powaqqatsi, dokumentární montáže dokazující, že technologie vyvádí svět z rovnováhy a ničí rozmanitost kultury. Jsou natočeny beze slov, a dokonce i titul byl znesrozumitelněn jazykem Indiánů kmene Hopi. Dnes přichází s Naqoyqatsi a sloganem: "Příroda je pryč, zbývá jen technologie." Který nakonec zestručnil do tří slov. "Matrix je teď."

Teď jste se tu bavil s fotografem, který vás žádal, abyste si na focení oblékl něco červeného. Řekl jste, že máte červenou barvu rád. Proč?

Je stimulující a provokující. Je to barva matrixu.

Taky varování a nebezpečí ...

To je jenom antropomorfická představa.

Mám dojem, že jsem někde četl, že tenhle význam funguje v celé přírodě.

Nicméně se ke mně hodí. Normálně chodím v černé, ale červeno-černá kombinace je případná. Náš svět je prosycen červenou a já černou, což dohromady dává jakési anarchistické poselství. Před třemi dny jsem byl v Boloni, kde se konaly velké anarchistické demonstrace proti globalizaci. A vlajky byly černé a červené.

To, že anarchisté z celé planety přijedou někam protestovat proti globalizaci, mi vždycky připadalo jako protimluv. Vám ne?

Proč se na to ptáte?

Protože vy jste natočil pomocí digitální technologie film o tom, že nás digitální technologie vede do pekel.

Film bez technologie se natočit nedá. I kdybych chtěl natočit němý černobílý film, musel bych použít kameru, v níž je stejnoměrnost chodu filmového pásu kontrolována čipem. A i kdybych použil čistě mechanickou kameru, vyhnul se digitálnímu střihu, stejně by se mi dnes už nepodařilo nechat film vyvolat bez použití digitální technologie. Ale rozhodně to nebylo z nezbytí, naopak. Můj film je vědomý protimluv, něco jako neposkvrněné početí.

Co je tedy vaším cílem? Říkat: "Je to špatné, ale jinak se to dělat nedá?"

Mým cílem je rozhoupat loďku, a tím jí pomoci vrátit se do rovnovážného stavu. Proto ve svém filmu využívám digitální fašismus, který nás dnes obklopuje a který kritizuji. Nejen že ho používám, ale ženu ho do důsledku, přeháním to, co dělají všichni kolem mě. Snažím se bojovat ohněm proti ohni.

Jedním z kmotrů vašich filmů je i digitální velkorežisér George Lucas, který v rámci vaší filosofie musí fungovat jako Antikrist  ...

George Lucas není nepřítel, je to spíš člověk, který tu loď staví.

Jeho umělé digitální filmy mi spíš připadají jako úporné hopsání na druhé straně vaší loďky. Přesto se jeho jméno objevuje v titulcích Powaqqatsi -- proč?

Každý díl mé trilogie svým způsobem adoptoval nějaký režisér. Nikdy jsem o to nikoho nežádal, pokaždé mi ta pomoc byla nabídnuta. Začal to Francis Ford Coppola u Koyaanisquatsi. Tehdy nikdo nevěděl, kdo je Godfrey Reggio, a většinou to tak i zůstává dodnes. Ale každý znal Francise Forda Coppolu -- nejslavnějšího filmaře světa, součást panteonu. Tím, že přidal k filmu svoje jméno, pomohl mému filmu do distribuce a já jsem mu za to dodneška vděčen. Někteří Koyaanisquatsi dodnes přeceňují a myslí si, že to je Coppolův film. To je krásné. U Powaqqatsi mi stejnou službu nabídl George Lucas a teď u Naqoyqatsi Steven Soderbergh.

Když jsem poprvé viděl Koyaanisqatsi, řekli mi, že je nenatočil Coppola, ale jeden mnich, který strávil čtrnáct dní ve slibu mlčení.

To je bohužel další digitální lež, která se rozšířila hlavně díky Internetu. Informace se na něm šíří jako počítačové viry. Je pravda, že jsem byl mnich a byl jsem čtrnáct let členem poměrně přísného řádu. Ale slib mlčení jsem dodržoval jenom šestnáct měsíců.

Přesto mě napadá, zda právě v tomto období nevznikla vaše myšlenka natočit film beze slov.

Ne, ale bylo to ve stejné době. Mou apoštolskou misí byla práce s gangy mladistvých v Novém Mexiku. Okolí Taosu a Santa Fe je plné bídy a násilí. Většina mých svěřenců byli mesticové, nebyli to žádní andělé, jejich pradědové tam přece přišli zmasakrovat Indiány a jejich dědové se narodili Indiánkám, které znásilnili  ...

Chicanos?

Ano, tak si sami říkají. A právě mezi nimi jsem pochopil, že slova nejsou žádný argument. Nebo lépe řečeno: velice neefektivní argument. Pochopil jsem, že abych přiměl církev pomoci jim, nepomůže mi ani slovo "Ježíš", ani slovo "dobro" či "charita". Jediným způsobem bylo dotknutí se jejího skutečného zájmu -- majetku. To jsem pak získal okamžitou pozornost. Nemůžete přijít za jakoukoli mocí a přemluvit ji k tomu, aby se stala morální, milosrdnou či spravedlivou. Musíte ji konfrontovat. Mocné nepřesvědčíte slovy, jediný jazyk, kterému rozumějí, je moc. Slova "morálka", "demokracie", "spravedlnost" jsou jenom sladká poleva na dortu, který patří jim. Těmito slovy nás drží v poslušnosti. I proto mocní hovoří tím zvláštním diplomatickým jazykem, v němž slova znamenají svůj vlastní opak a mohou být překrucována podle libosti. Ideálním způsobem konfrontace jsou tedy obrazy.

A zároveň univerzálním jazykem, kterému rozumějí lidé na celé planetě ...

Ano! A to je špatné! Vyrostl jsem v rodině, jejímž hlavním jazykem byla cajunština -- je to americká verze francouzštiny, jíž se mluvilo v Louisianě. Moje rodina však pod tlakem předsudků okolí rozhodla mě a mého mladšího bratra ušetřit posměšků ve škole a upřela nám rodný jazyk. Prostě nás vychovávali anglicky, ačkoliv mezi sebou mluvili jinak. Tehdy jsem se s radostí uchýlil do náruče konformity, ovšem dnes už vím, že jazyk je způsob, jímž nazíráme svět. A že slovo "láska" má v cajunštině úplně jiný význam než v angličtině, jakkoli přesný použijete překlad. Vyrůstal jsem bez jazyka. A pokud eliminujete malé jazyky ve prospěch těch větších, ztrácíte rozmanitost a přinášíte konformitu. Na začátku 19. století bylo na světě třicet tisíc jazyků a významných dialektů. Teď jich je už jenom osm tisíc. A začíná je nahrazovat jeden superjazyk -- angličtina. A až i ta zmizí, až zmizí i čínština a arabština, zůstane jazyk obrazů.

Co je na něm špatného?

Baudrillard o obrazech říká, že to jsou démoni zla. Nedokážou přinést pravdu, ale jen zjev, zdání, povrch. A konformitu.

Překroucená slova také. Není tím univerzálním jazykem spíš řeč čísel než řeč obrazů?

To je pravda. Během studené války se vytvořil termín Pax Americana, mír, který nám přináší Amerika. Dnes však platí Pax Numericana, numerický mír. Smyslem všeho je číslo, ne koncept, idea, cit. Proto je můj film o digitálních obrazech a digitálním fašismu. Obrazy i čísla zároveň.

Ale fašismus je ideologie a digitální technologie v sobě žádnou ideologii nemá.

To je ten největší omyl -- myslíme si, že je technologie neutrální, že záleží jen na tom, jak ji kdo použije. Ale technologie není prostředek, je to náš smysl života a způsob, jímž žijeme. Technologie není bezobsažná. Nebrija třeba už na konci patnáctého století napsal Isabele Kastilské, že "jazyk je průvodcem a druhem impéria". A zanedlouho potom se skutečně podařilo aragonsko-kastilské království jazykově sjednotit a tak z něj udělat impérium. Ovšem kastilština se nestala hlavním jazykem impéria nějakým nařízením anebo útlakem Aragonců. Byla to technologie -- vynález knihtisku a nesmírná popularita Cervantesova Dona Quijota. Jedno bez druhého by to nedokázalo. Stejně byla pomocí rozhlasového vysílání jazykově sjednocena Itálie. A dnes filmy, televize a populární hudba sjednocují planetu, nebo alespoň její západní polokouli. Ovšem není to záměrná akce nějaké mocenské skupiny. Schopnost měnit svět jistým směrem je integrální součástí jakékoli technologie. A digitální fašismus je ideologie se vším všudy, má dokonce svoje logo, podobně jako měl starý fašismus svastiku ...

Na besedě s diváky tady, v Praze, jste říkal, že vaším logem je "modrá planeta" ...

Modrá planeta je logo, které najdete všude -- od budovy Spojených národů přes školy, knihovny, vlajky, obchody u cesty, loga firem až k televiznímu vysílání. Je to symbol vítězství mysticismu. Mystici nikdy nechtěli s Bohem hovořit, chtěli ho vidět. Tak i lidé nechtějí planetu poznat, stačí jim, že ji vidí na obrázku.

Ne každý se dostane do kosmu, aby ji mohl vidět na vlastní oči.

Do kosmu se nedostane nikdo z nás. Ani na Měsíci člověk nebyl.

Byl to jenom zinscenovaný televizní přenos z nějakých dobře vybavených ateliérů?

Ne, ne, žádné konspirační teorie. I když s tím můj názor souvisí -- jak si vlastně chcete ověřit, že tam někdo skutečně chodil? Dostal jste jenom obrázky. A vy sám se tam nikdy nedostanete, žádný člověk se tam nedostane. Tu obrovskou cestu podstoupil "mass-man", zástupce masy, zástupce celého lidstva. Vynaložili jsme na ni nezměrné množství práce celých národů. Ne člověka.

Jenomže cesta na Měsíc se v podstatě neliší od cesty na člunu přes jezero. A navíc -- technologie je přece to, co odlišilo člověka od opice. Technologie ohně, technologie luku a šípu. Člověk nebyl bez technologie ani na moment.

Jenomže našimi nástroji už není kopí nebo pěstní klín. To byly nástroje člověka. Dnes používáme nástroje masy, žádný člověk přece nedokáže vyrobit mobilní telefon ani počítač. Nikdo z nás dokonce neví, jak telefon nebo počítač funguje ...

A co je podle vás "lidské měřítko"?

Moje sousedství. To, kam se dopravím vlastní silou. I tak bychom dokázali vést zábavný a naplněný život. A škody, které způsobíme, budou lidské. To je samozřejmě akademická debata, díky komunikačním technologiím se bude svět centralizovat i nadále ...

S tím nesouhlasím, já například žiju díky komunikačním technologiím ve stejně malé skupině lidí, v jaké bych žil na vesnici. Ovšem mohu si je sám vybrat -- místo souseda nalevo a souseda napravo -- mám jednoho kamaráda ve Vídni a druhého v Austrálii ... Není jich víc ani míň. Ale tihle jsou podle mého gusta ...

Ale to jsou falešná přátelství! Nemůžete se jim dívat do očí, nemůžete ...

Když si připojím webkameru, tak můžu ...

Ale to se jim nebudete dívat do očí. Díváte se na monitor. A nesmíte zapomenout, že i monitor se dívá na vás.

Teď jste mě tedy vyplašil ...

Nezapomínejte, že svět není černobílý a že já svoje tvrzení přeháním, abych vyvolal protiakci. Bylo by bláznivé hledat v komplexitě života jasné odpovědi.

To se mi tedy ulevilo.

Jednoduchá odpověď je další lákadlo digitální totality -- počítač je založen na tom, že odpovídá ano-ne. Ovšem to není lidský způsob uvažování.

Ale lidé chtějí snadné odpovědi. Proto třeba existuje náboženství, ne?

Počítač je nejvyšší současná forma magie. Používáme ho, protože mu důvěřujeme, ne proto, že bychom mu rozuměli. Všimněte si, že cokoli říkáme o bohu, můžeme říci i o počítači. Je všudypřítomný, všemocný, vševědoucí ... Díky počítačovým zázrakům mizí cestování. Sám jste říkal, že lusknete prsty a jste v Americe. Ale víte, jak jste se tam dostal? Plul jste přes oceán? Šel po ulici, cítil housky z pekařství na rohu ulice, v níž bydlí ten váš přítel? Neříkám, že bychom se měli vrátit na stromy, žít v týpí ... ale měli bychom si začít uvědomovat, že technologie je i ve vzduchu, který dýcháme. Stali jsme se kyborgy, není to žádná daleká budoucnost jako v knihách Williama Gibsona nebo ve filmu Matrix. Matrix je teď.

No pozdrav počítač!

 

GODFREY REGGIO -- narodil se v Louisianě v roce 1940 a ve čtrnácti letech ho rodiče dali do kláštera Křesťanských bratří, kde strávil druhých čtrnáct let svého života. Dalších patnáct let strávil jako učitel, občanský aktivista a sociální pracovník a už tehdy také jako bojovník proti technologiím narušujícím lidské soukromí. V roce 1983 měl premiéru první film z jeho dokumentární trilogie -- Koyaanisqatsi. Titulem je slovo, které má podle Reggia v jazyce indiánského kmene Hopi význam "život vyvedený z rovnováhy". Film (Reggio ho natáčel osm let) měl obrovský úspěch, přesto nebo právě proto, že se v něm neřeklo ani slovo a jediným doprovodem kromě ruchů byl instrumentální hudební doprovod Phillipa Glasse. O pět let později následovalo Powaqqatsi ("život v proměnách") a loni Naqoyqatsi ("život jako forma boje"). Sotva doobjede svět s Naqoyqatsi, vrátí se do Santa Fe k učení.

 

TEXT TOMÁŠ BALDÝNSKÝ